Krušné hory tvoří rozsáhlé přeshraniční pohoří na pomezí Česka a Saska – krajinu vysoko položených plošin, rašelinišť a pramenišť, kde se střídají lesy, louky a pastviny. Po staletí ji utvářelo hornictví. Od středověku se zde těžily rudy a vznikla jedinečná montánní kulturní krajina zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. Z Krušnohoří se do světa šířily nejen suroviny, ale i znalosti a řemeslná zkušenost. Stopy dolů, vodních děl a horních měst dodnes utvářejí charakter regionu. Od západních hřebenů přes vyhlídky a tichá údolí až po nejvyšší vrcholy Klínovce (1244 m) a Fichtelbergu (1214 m) se příroda přirozeně prolíná s lidskou historií na obou stranách hranice. Krušnohoří se nečte očima – poznává se krok za krokem.
EURORANDO je největší evropský festival pěší turistiky.
Myšlenka založit celoevropské hnutí EURORANDO jako tradiční pěší akci opakovanou každých pět let, pokaždé v jiné zemi a s novým mottem, se zrodila na začátku nového tisíciletí. Impulsem bylo celoevropské setkání organizované Evropskou federací turistických klubů (ERA) ve Štrasburku v roce 2001.
Pořadatelství šestého ročníku získaly Krušné hory a poprvé se tak EURORANDO koná ve dvou zemích najednou. Program nabídne pestrou kombinaci organizovaných túr s průvodcem, autobusových výletů i řady dalších doprovodných aktivit. Trasy zavedou účastníky na nejkrásnější místa Krušných hor na české i německé straně hranice. Součástí festivalu jsou také kulturní akce, které přibližují tradice, atmosféru a jedinečný charakter Krušných hor v evropském kontextu.
Představení regionu
Dálkové pěší trasy (Hřebenovka, Kammweg, Stoneman)
Představení festivalu EURORANDO
Mapa s výchozími body tras
Legenda
Pěší trasy (56)
Celodenní poznávací výlety (5)
Další turistické cíle
Jak se chovat v přírodě
Milí přátelé turistiky,
vítejte v Krušných horách na historicky prvním přeshraničním ročníku festivalu EURORANDO!
Scházíme se v době, kdy je zásadní hledat to, co nás Evropany spojuje. Propojení českých a německých pořadatelů i Vaše účast jsou jasným důkazem, že přátelství a láska k přírodě neznají hranic. Každý krok na společné cestě posiluje porozumění mezi lidmi i národy.
Krušné hory nás nerozdělují – naopak nás spojují. Nechť jsou pro vás dějištěm nezapomenutelných zážitků!
Štěpán Javůrek, ředitel Destinační agentury Krušnohoří
Kammweg Erzgebirge-Vogtland
Hřebenovka Kammweg Erzgebirge-Vogtland je víc než jen dálková turistická trasa. Je to putování krajinou plnou rozlehlých výhledů, ticha a výjimečných okamžiků, lákající k objevování Krušných hor krok za krokem v celé jejich rozmanitosti. Na přibližně 288 kilometrech vede trasa přes mírná horská návrší, tichými lesy i k dechberoucím vyhlídkám. Stezka spojuje autentické zážitky z přírody se srdečnou pohostinností a přibližuje jedinečné krušnohorské tradice. Pro hosty akce EURORANDO představuje tato hřebenovka skvělou příležitost poznat další úseky příhraniční turistické oblasti opravdu intenzivně a odvézt si domů nezapomenutelné dojmy.
Zažijte Stoneman Miriquidi Hike+Run!
Vydejte se na nezapomenutelnou cestu hustými lesy, tajemnými rašeliništi a krajinou plnou dechberoucích výhledů. Čeká vás dobrodružství v srdci Hornické krajiny Erzgebirge/Krušnohoří, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.
Ať už dáváte přednost trailovému běhu nebo turistice, trasu si můžete naplánovat podle svých představ a rozdělit ji do jedné, dvou nebo tří vyvážených etap.
Zajistěte si své místo na startu ještě dnes!
Tiráž
Vereinsregister:
IČO:
Turistický průvodce „Krušnohoří: Dvě země, jeden ráj“ byl vydán v roce 2026 u příležitosti turistického festivalu EURORANDO v Krušných horách v rámci projektu přeshraniční spolupráce „Turistika v Krušných horách v srdci Evropy – EURORANDO 2026“, který je podpořen programem Interreg pod číslem projektu 100716897.
Autoři fotografií:
Grafická úprava a sazba:
Tisk:
Vydavatel:
Vydáno v češtině, němčině, angličtině a francouzštině.
Milí přátelé turistiky,
vítejte v Krušných horách na historicky prvním přeshraničním ročníku festivalu EURORANDO!
Scházíme se v době, kdy je zásadní hledat to, co nás Evropany spojuje. Propojení českých a německých pořadatelů i Vaše účast jsou jasným důkazem, že přátelství a láska k přírodě neznají hranic. Každý krok na společné cestě posiluje porozumění mezi lidmi i národy.
Krušné hory nás nerozdělují – naopak nás spojují. Nechť jsou pro vás dějištěm nezapomenutelných zážitků!
Štěpán Javůrek, ředitel Destinační agentury Krušnohoří
Legenda: Pozůstatek hornické činnosti
Obtížnost tras: lehká, střední, vysoká
Štola Johannes Boží Dar
Unikátní ukázka historického hornictví. Součást Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří zapsaného na seznamu světového dědictví UNESCO.
www.stolajohannes.cz
Vlčí stezka Jáchymov
Vlčí stezka (2,5 km) zábavnou formou přibližuje život vlků v Krušných horách. Více informací získáte v Infocentru Jáchymov.
www.mestojachymov.cz/volny-cas/informacni-a-kulturni-centrum
Vápenka v Háji u Loučné
Významný doklad těžby a zpracování vápencové horniny z poloviny 19. století.
www.loucna.eu/infocentrum/top-5/vapenka-v-haji-u-loucne-pod-klinovcem/
Klášterní areál v Ostrově
Perla barokní architektury s klášterem a Posvátným okrskem nabízí nevšední kulturní zážitek. Slouží jako mimořádná muzeální expozice.
www.icostrov.cz/klaster-ostrov
Zřícenina hradu Hasištejn
Malebná středověká zřícenina v srdci Krušných hor patří k nejpůsobivějším památkám regionu a otevírá výhledy do širokého okolí.
www.hasistejn.cz
Zámek Červený Hrádek
Dominanta Jirkova okouzlí návštěvníky barokní architekturou, zámeckými interiéry i romantickým parkem.
www.zamek-cerveny-hradek.cz
Zámek Jezeří
Barokní perla Krušných hor nad severočeskou hnědouhelnou pánví, která se stala symbolem záchrany kulturního dědictví.
zamek-jezeri.cz
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě
Gotický skvost, který v roce 1975 před těžbou uhlí zachránil světově unikátní přesun po kolejích o 841 metrů.
https://www.kostel-most.cz
Cisterciácký klášter Osek
Více než 800 let starý klášter je rozsáhlým komplexem budov postavených od doby románské až po éru baroka.
klasterosek.cz
Dům porcelánu s modrou krví (Modrodům)
Poznejte fascinující svět porcelánu, tradiční řemeslo i příběh cibulového vzoru v interaktivní expozici porcelánky v Dubí.
cesky.porcelan.cz/cs/o-ceskem-porcelanu/dum-s-modrou-krvi
radši QR kód
Sportareál Plešivec
Aktivity nejen pro rodiny – trailpark, maxi koloběžky, bobová dráha, lanové centrum, půjčovna, hotel a restaurace s rozhlednou na vrcholu.
www.plesivec.cz
Skiareál a Trailpark Klínovec
Lanovka obsluhuje 30 km trailů čtyř obtížností. K dispozici půjčovna kol a koloběžek, pump track a kompletní zázemí.
klinovec.cz
Sportareál Klíny
Sportovní a lyžařský areál láká na bobovou dráhu, bikepark s lanovkou, půjčovnu, lanový park a 2,2 km zipline.
kliny.cz
Zoopark Chomutov
Největší zoopark v ČR s evropskou faunou, safari expozicemi a vláčkem. Možnost zážitkového ubytování.
zoopark.cz
Moldavská horská dráha
Dosud funkční historická trať z Mostu do Moldavy (1885) s viadukty a ostrými oblouky, známá jako Teplický Semmering. Technická památka.
https://www.krusnehory.cz/cs/sport-a-relax/moldavska-trat-a-zeleznicni-muzeum-dubi-2314.html
• QR kód
Vodní nádrž Fláje
Jediná pilířová přehradní nádrž v ČR. Zdroj pitné vody a hydroenergetické zařízení s infocentrem.
www.poh.cz/ic-flaje
Muzeum lázeňského města Oberwiesenthal
„Wiesenthaler K3“ – jak se „prokletí sněhu“ proměnilo v „bílé zlato“ a jak Oberwiesenthal získal význam v turistice, kultuře i zimních sportech.
www.oberwiesenthal.de/museum-oberwiesenthal-2
QR KÓD?
Přírodní rezervace „Kleiner Kranichsee“
“Malé Jeřábí jezero”. Idylické vrchovištní rašeliniště s promenádou a vyhlídkovou věží poblíž Johanngeorgenstadtu.
Muzeum saské úzkorozchodné železnice
Historické vlakové nádraží Rittersgrün s původní čekárnou a více než 50 železničními vozy z historie saské úzkorozchodné železnice.
https://www.outdooractive.com/de/poi/breitenbrunn-erzgeb/saechsisches-schmalspurbahn-museum-mit-gaesteinformation/8268665/?utm_medium=referral&utm_source=embed&utm_campaign=embed-plugin-referral&utm_term=https%3A%2F%2Fwww.outdooractive.com%2Fde%2Fembed%2F8268665%2Fiframe%3Fmw%3Dfalse
QR kód
Zámek & park Lichtenwalde
Barokní zámek s parkem, vodními prvky a výstavami.
www.schloss-lichtenwalde.de
KohleWelt Oelsnitz – Muzeum těžby uhlí
Muzeum věnované saskému černouhelnému hornictví s interaktivní výstavou a ukázkovým dolem.
www.kohlewelt.de
Zdař Bůh – Zábavní park v Krušných horách
Vnitřní zážitkový park bez multimédií. Herní prvky a regionální kuchyně oživují tradice a řemesla regionu.
https://glueckauf-dererlebnispark.de/cs/home
QR kód?
Oskarshausen
Celoroční zábavní park s vnitřními i venkovními atrakcemi pro rodiny.
www.oskarshausen.de
Wendt & Kühn Grühnhainichen
Wendt & Kühn představuje ručně vyráběné dřevěné umění z Krušných hor. www.wendt-kuehn.de
Terra Mineralia, Freiberg
Výstava minerálů na hradě Freudenstein s nejkrásnějšími poklady z celého světa.
www.terra-mineralia.de
Termální lázně Silber-Therme Warmbad
Nejstarší a nejteplejší léčivý pramen v Sasku s termálními lázněmi, saunou, wellness a zdravotními službami.
www.warmbad.de/?s=c
Ledové koryto SachsenEnergie Altenberg
Sáňkařská a bobová dráha s nabídkou špičkového sportu, bobovými zážitky a akcemi pro veřejnost.
wia-altenberg.de
Německé hodinářské muzeum Glashütte
Muzeum hodinářství a mechanického měření času v Glashütte.
www.uhrenmuseum-glashuette.com
Krušnohorské muzeum hraček Seiffen
Muzeum věnované krušnohorské tradici výroby hraček a lidového řezbářství.
https://www.spielzeugmuseum-seiffen.de/index.cfm?s=c
QR kód – a nebo zkrátit web. adresu, aby končila .de
Aquapark Greifenstein
Vnitřní i venkovní bazény pro celou rodinu se skluzavkami, vlnobitím a saunou.
www.freizeitbad-greifensteine.de/erlebnisbad
Sonnenlandpark Lichtenau
Rodinný zábavní park s oborou a vnitřním herním světem.
sonnenlandpark.de
Wurzelrudis Erlebniswelt
Rodinný horský areál s celoroční bobovou dráhou, hřišti a zážitky v přírodě.
sommer.skiarena-eibenstock.de
Milí přátelé turistiky,
s akcí EURORANDO 2026 srdečně vítá Krušnohoří hosty z celé Evropy. Jako největší evropská turistická akce po dobu jednoho týdne spojuje lidi, kteří si váží krásy přírody, radosti z pěší turistiky i společně stráveného času.
Těšit se můžete na původní krajinu, daleké výhledy podél hřebene Krušných hor a jedinečné přírodní zážitky v přeshraničním regionu v okolí Fichtelbergu a Klínovce. Zároveň Vás památka UNESCO Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří zve k poznání jedinečného propojení přírody, historie a kultury zcela mimořádným způsobem.
Přeji vám mnoho nevšedních turistických zážitků, spoustu krásných společných chvil a nezapomenutelné dojmy, které si z Krušných hor odvezete domů.
Rico Anton, zemský rada okresu Erzgebirgskreis a předseda turistického svazu Erzgebirge e.V.
Milí přátelé turistiky z celé Evropy,
vítám Vás jménem svým, i jménem svých kolegů, u nás v Krušných horách!
Letošní ročník turistického festivalu EURORANDO se odehrává v příznačné době a na příznačném místě.
Právě dnes je totiž důležité, aby obyvatelé Evropy společně hledali to, co je spojuje a co mají společného. Třeba lásku k přírodě a k turistice.
Zároveň se scházíme právě zde, v Krušných horách, na akci, kterou společně v přátelském duchu a ve vzájemné úctě a respektu pořádají čeští a němečtí obyvatelé tohoto pohoří. Nechť je i toto turistické setkání silným důkazem naší sounáležitosti.
Říká se, že dobro nezná hranic. A proto je tento ročník turistického festivalu EURORANDO prvním přeshraničním ve své historii.
Přeji vám mnoho pěkných zážitků!
Měděnec (něměcky Kupferberg)
Založen v roce 1520 a o později povýšen na horní královské město. Od svého vzniku spojen s hornickou činností, která zde probíhala pravděpodobně už od 10. století.
Nejdříve se tu těžilo stříbro a měď (hornina chalkopyrit). Později se začalo těžit železo (pyrit, hematit a magnetit). Z nich se zde také vyráběla zelená a modrá skalice. Magnetit se zde těžil až do roku 1992.
Hora Mědník (910m) je provrtaný mnoha štolami, zpřístupněné jsou štola Panny Marie Pomocné a štola Země zaslíbená. Na vrcholu je Kaple Neposkvrněného početí Panny Marie. Od 2019 je Mědník zapsán na listině UNESCO.
Z vrcholu jsou krásné výhledy na okolní vrcholy Krušných hor, Doupovské hory a České středohoří s nejvyšším vrcholem Milešovka.
Železniční trať Chomutov – Vejprty – Cranzahl
Otevřena v roce 1872. Celková délka je 69 km (z toho 59 km na české straně). Nejvyšší nadmořská výška – 875m. Původně byla vybudována pro převoz uhlí z mostecké pánve do Saska. Později se začala využívat i pro osobní dopravu. V současnosti jezdí jen o víkendech a svátcích od května do září.
Horní halže (německy Oberhals)
Hornická osada založená v první polovině 15. století. Těžilo se železo a měď. V okolí naleziště polodrahokamů (achát, ametyst, kříšťál, záhněda, citrín).
V současnosti je to rekreační obec.
Výhled na údolí Ohře a Doupovské hory
Doupovské hory jsou sopečného původu, nejvyšší vrchol je Hradiště (934m). Jsou zdrojem léčivých minerálních vod. Nejvýznamnější výskyty jsou na pravém břehu Ohře kolem obcí Kyselka a Koruní. Prodávají se pod značkou Mattoni. Od roku 1953 zabírá více než polovinu rozlohy Doupovské hor vojenský újezd Hradiště.
Vápenka
Historická vápenka je zřícenina závodu na výrobu vápna z poloviny 19. století. Byla postavena v bezprostředním sousedství jednoho ze dvou zdejších lomů, v němž se těžil kalciticko-dolomitický mramor. Z geologického hlediska se jednalo o ojedinělé čočkovité těleso v místních svorech a kvarcitech. Dalším zdrojem mramoru byl 1,5 km vzdálený lom na Vápenném vrchu, ve kterém probíhala těžba pravděpodobně již od poloviny 18. století. Celkem zde bylo vytěženo a zpracováno asi 1.5 milionu tun mramoru. Výroba vápna probíhala až do roku 1924.
Königův mlýn (Königsmühle)
Zaniklá obec. Ležela na historické spojující ze Sasko do Česko. Stávalo zde sedm velkých domů. Pět domů bylo obytných a dva sloužily jako mlýny. Mlelo se zde a pytlovalo obilí, které se po cestě vozilo z Česka do Saska.
Původní obyvatelé byly v roce 1946 vyhnáni a od té doby se domy postupně rozpadali.
Od roku 2012 se zde koná na konci léta Landartový festival, který se snaží připomínat osudy původních obyvatel a oživit toto památné místo.
Najdete tu ohniště, útulnu, lavičky, rybník a spoustu landartových děl. V ruině rodného domu místní rodačky, paní Rosemarie Ernst, se nachází i Poesiomat, který vám odvypráví příběh místa i její rodinný osud.
Kopec nad obcí Háj (Stolzenhain)
Kruhový výhled: Meluzína (Wirbelstein), Macecha, Klínovec (Keilberg), malý a velký Fichtelberg, Eisenberg, Pöhlberg, Bärenstein, Špičák, Jelenní hora.
Pod Fichtelbergem – Kurort Oberwiesenthal – nejvýše položené město v Německu. Na vrchol Fichtelbergu vede nejstarší lanovka v Německu – postavená v roce 1924.
Na vrcholu Fichtelbergu je od 1.1.1916 meteorologická stanice zaznamenávající počasí (od 2019 plně automaticky). Nejvíce sněhu – březen 1944: 335cm, nejsilnější vítr – 3.1.1976: 216 km/h
Rašeliniště pod Macechou
Nachází se v nadmořské výšce 1100m. Většina je porostlá klečí (kosodřevinou), která běžně roste ve vyšších nadmořských výškách. Dále tu rostou různé druhy bobulí, které můžeme ochutnat: borůvka, vlochyně, brusinka a klikva.
Klínovec (Keilberg) 1244m
Nejvyšší vrchol Krušných hor.
V roce 1817 tu město Jáchymov postavilo první rozhlednu, která ale v roce 1868 shořela. V roce 1893 byla slavnostně otevřena nová kamená rozhledna Františka Josefa (nově zrekonstruována byla asi před 10 lety). Postupně se začaly stavět i ubytovací prostory. Ve 20. letech 20. století už měl hotel kapacitu 100 lůžek. V 90. letech hotel chátral, až se dostal do havarijního stavu a byl uzavřen. Dosavadní pokusy o rekonstrukci se zatím nezdařily.
V roce 1967 byl na vrcholu se postavený televizní a rozhlasový vysílač.
V srpnu 1968 byl obklíčen sovětskými vojáky, kteří požadovali ukončení vysílání. Příslušníci československé armády to odmítli a tak Sověti rozstříleli přivezeným kanónem transformátorovou stanici.
Na svazích je mnoho sjezdových tratí. První vlek byl spuštěn v roce 1968. Nejdelší sjezdovka a lanovka byla otevřena v roce 2014 na jižní straně Klínovce. Délka lanovky je 2178m a převýšení 480m.
V létě je možné využívat cyklotraily různých obtížností.
Boží Dar (Gottesgab)
Nejvýše položené město v Česku (1020m). Založeno v roce 1533 jako horní město. Těžilo se tu železo, stříbro a cín.
V současnosti je to hlavní turistické centrum Krušných hor. Přímo z města vedou vleky do lyžařského střediska Neklid. Dále je tu množství běžkařských stop propojených s něměckými trasami.
Od roku 1994 ve městě každým rokem před Vánoci funguje Ježíškova pošta. Veškeré zásilky České pošty jsou razítkovány speciálním razítkem, jehož motiv se každoročně mění a poslány na zpáteční adresu.
V létě jsou k dispozici různé naučné stezky (např. Božídarské rašeliniště) a také Ježíškova cesta pro děti.
Trasa č. 29
Tam, kde se Krušné hory lámou v půli
Start a zastavení č.1 – Náměstí Hory svatého Šebestiána
Hora svatého Šebestiána, německy Sebastiansberg, má v současnosti 360 obyvatel. Přičemž ještě před 2. sv. válkou jich tu žilo 1300, převážně Němců. Nachází se v nadmořské výšce 840 metrů. Založena byla v první polovině šestnáctého století jako horní město, těžily se zde rudy stříbra, mědi a cínu.
Po 2. světové válce bylo zbouráno sto domů a v roce 1967 byl odstřelen novorománský kostel a obec také přišla o železniční spojení. 90. léta byla spojena s existencí nevzhledných tržnic a prostituce, jejichž pozůstatky mineme, až budeme opouštět obec. V současnosti se konečně stav obce zlepšuje.
Zastavení č.2 – Marcebilino oko, též Krušnohorské oko
Malé jezírko Marcebilino oko, poblíž trojice větrných elektráren.
Koupel v tomto horském oku dle báje dodá pevné zdraví, ba i nesmrtelnost.
Je to jedna z malých tůněk uprostřed luk ve vrcholových částech Krušných hor, k jejichž vzniku došlo propadem půdy. Byla to původně jáma vzniklá zasypáním těžební šachty, do které prosakuje podzemní voda a vytváří tak toto poloumělé jezírko.
Zastavení č.3 – Novoveský rybník
Novodomské rašeliniště a prameniště Chomutovky, o rozloze 2000 hektarů. Navazují na něj rašelinné smrčiny a zbytky přirozených bukových lesů a horských luk.
Rybník je součástí NPR Novodomského rašeliniště, místní mu říkají rašelinové Černé jezero. Tmavé zbarvení vody je způsobeno právě zmíněnou rašelinou. Koupel v rašelinovém rybníčku je sice příjemným osvěžením, ale ve větší hloubce je to zážitek už jen pro otužilce.
Zastavení č.4 – Zaniklá obec Jilmová
Jilmová, dříve Ulmbach, ležela severozápadně od Hory Svatého Šebestiána na pravém břehu potoka Černá tvořícího hranici s Německem.
Její nadmořská výška se pohybovala kolem 800 m.
Obec byla poprvé doložena v roce 1557.
Před 2. světovou válkou žilo v obci sto obyvatel ve dvaadvaceti domech. Součástí obce byl vzdálenější Černý mlýn, kde roku 1930 žilo ještě 5 obyvatel.
Odsun německých obyvatel po válce vesnici vylidnil, a i když v září 1945 je zde uváděno 21 Čechů, do pěti let zůstala jen rodina hajného Petržaly. Když jeho děti dorostly do školního věku, odstěhoval se i on do Hory Svatého Šebestiána; jeho hájenka je jediným stojícím domem z původní obce, i když v dezolátním stavu.
Zastavení č.5 – Satzung
Saská obec s pěti sty obyvateli.
V nadmořské výšce 850 metrů.
Historicky měla obec těsnou vazbou na Horu Svatého Šebestiána a Reitzenhain.
Zajímavostí je korouhev s postavou českého exulanta – symbol česko‑saských vazeb.
A zejména nejvýše položený evangelický kostel v Německu.
Zastavení č.6 – Hirtstein
Krásná luční stezka ze Satzungu na vrchol Hirtstein.
Hirtstein je unikátem v podobě čedičového vějíře s krásným výhledem. Je zapsán mezi německé geologické divy.
Nadmořská výška je 890 metrů. Na vrcholu stojí restaurace a je zde malá lyžařská sjezdovka.
Z vrcholu je vidět naše trasa – od Hory svatého Šebestiána přes Satzung po německý Reitzenhein.
Praktická poznámka: Krátkou zastávku na odpočinutí je možné udělat u přístřešku na půlce cesty mezi Hirtsteinem a Reitzenheimem; foto:
Zastavení č.7 – Reitzenhein – nejzazší bod okruhu
Saská obec Reitzenhein je poprvé zmiňována v roce 1401.
Na konci druhé světové války procházely Reitzenhainem kolony zbídačených politických vězňů z koncentračních táborů v takzvaných pochodech smrti.
V současnosti má Reitzenhein 276 obyvatel, přičemž ještě v devadesátých letech zde žilo přes šest set lidí. Nadmořská výška je 750 metrů. Většina obyvatel dnes dojíždí za prací, nejčastěji do blízkého Marienberku.
Nejzazším bodem našeho pěšího okruhu je památník – nově postavená připomínka existence trati – lokomotivní kolo a kus kolejí, který se nachází zhruba půl kilometru od bývalého nádraží.
Zastavení č.8 – Zaniklá obec Pohraniční (Český Reitzenhein či Bömisch Reitzenhain)
Velmi působivé místo zaniklé obce: Zajímavostí je označení většiny původních domů cedulkami, s historickou fotkou stavení a s informacemi o jménech rodin a dalších dochovaných údajích, například o povoláních obyvatel.
Bývalý Reizenhain ležel při staré cestě z Lipska do Prahy a odedávna v něm stávala hospoda, využívaná formany. Lidé se tu živili zejména lesnickými pracemi a také paličkováním krajek a výrobou posamentů (textilních ozdob, lemů).
Český Reitzenheim stihl stejný osud jako již námi navštívenou obec Jilmová – zanikl po roce 1945. Z původních 220 obyvatel a 35 domů zbyly dnes tři domy, používané k rekreaci.
Zastavení č.9 – Meandry říčky Černé, a občerstvení
Potok Černá tvoří hranici mezi oběma zeměmi a tvoří malebné meandry.
Doplnění vody a potravin u benzínové pumpy či ve vedlejším obchodě (praktická poznámka: tyto obchody se nacházejí již na české straně naší trasy, nicméně platit se dá i Eury).
Po občerstvení trasa pokračuje po působivém tělese bývalé trati.
Je to území nejhlubších rašelinišť Krušných hor, směrem od německo-českých hranic k Bezručovu údolí.
Zastavení č. 10 – Kamenný most na zaniklé trati
Zaniklá trať Křímov – Hora svatého Šebestiána – Reitzenheim vznikla v roce 1875.
Dodnes je v provozu druhá větev tratě – z Křímova do Vejprt a německého Cranzahlu.
Jako dělníci na stavbě pracovali takzvaní trhani. Mosty a propustky stavěli Italové.
Část tratě od Šebestiána na německé hranice přestala fungovat už na konci války. Dokonce se uvažovalo o obnově provozu a byly provedeny drobné opravy, ale bohužel provoz nakonec obnoven nebyl. V 70 letech ještě sloužila část pod Šebestiánským nádražím jako odstavná kolej pro staré vagóny. Poté byly koleje sneseny.
Zastavení č. 11 – Bývalý železniční viadukt přes Bezručovo údolí
Most přes Bezručovo údolí byl odstřelen v roce 1986. Most měl i prostřední pilíř, ten se nedochoval. Na levém pilíři (po proudu, Reitzenhainská opěra mostu) jsou vidět iniciály stavitelů a rok stavby:
„HS“ – Ferdinand Herglotz a Josef Schäfer, společnost budující trať, a
„RW“ – Wilhelm Renschler, stavební ředitel budující most.
Zastavení č. 12 – Bývalé nádraží a nádražní alej
Pro osobní dopravu bylo nádraží používáno do roku 1948 (ve směru na Křímov a Chomutov).. Následně trať sloužila už jen pro nákladní dopravu (dřevo, rašelina).
Nádražní alej (znovu)vznikla díky aktivitě místních obyvatel v říjnu 2021, kdy společně vysadili 23 jeřábů ptačích a 19 javorů.
Cíl – Náměstí na Hoře svatého Šebestiána
EURORANDO 2026
Trasa č. 28
Močály a temné příběhy Krušnohoří
Naše putování začíná u rozcestníku Pod Vysokým vrchem, odkud se vydáme na cestu do pozoruhodné krajiny západního Krušnohoří. Na úvod si představíme trasu, která nás zavede přes státní hranici do Saska a zpět.
Nacházíme se v národní přírodní rezervaci Rolavská vrchoviště, jedné z nejcennějších lokalit Krušných hor. Tato oblast je charakteristická rozsáhlými vrchovištními rašeliništi, která fungují jako přirozené zásobárny vody a poskytují útočiště mnoha vzácným druhům rostlin i živočichů. Díky drsnému klimatu a minimálním zásahům člověka si krajina uchovala svůj severský ráz. Území má typický náhorní charakter s minimálním převýšením, avšak s o to silnější atmosférou. Rozsáhlá vrchoviště s jezírky, podmáčené smrčiny a porosty kleče vytvářejí specifické prostředí, v němž se daří řadě vzácných druhů. Místy lze pozorovat pozůstatky těžby rašeliny i historického hornictví.
Naším dalším zastavením je státní hranice, kde se seznámíme s chráněným územím Großer Kranichsee (Velké jeřábí jezero). Toto významné horské rašeliniště patří k nejcennějším biotopům v celém Krušnohoří a je součástí evropské soustavy Natura 2000. Vznikalo po tisíce let a dodnes ovlivňuje vodní režim širokého okolí. Charakteristické jsou porosty borovice kleče, rašeliníky a množství drobných tůní, které zadržují vodu v krajině.
Třetí zastavení nás přivádí k hrázi přehrady Carlsfeld, nejvýše položené přehrady v Sasku a jedné z nejvýše položených vodárenských nádrží v Německu. Byla vybudována v letech 1926–1929 a slouží především k zásobování pitnou vodou a ochraně před povodněmi. Voda v nádrži je mimořádně měkká a její kvalitu ovlivňují huminové látky z okolních rašelinišť. Koupání ani vodní sporty zde nejsou povoleny, okolí přehrady však nabízí působivé výhledy na vodní hladinu a klidné prostředí k odpočinku.
Poté se opět vrátíme ke státní hranici, kde se nachází vyhlášené bistro Celnice, v němž se můžeme občerstvit.
Přicházíme do míst, kde se kdysi rozkládala horská obec Jelení. Tato osada vznikla jako hornická ves spojená s těžbou cínové rudy, jejíž počátky sahají pravděpodobně až do středověku. V 18. a 19. století se zde rozvíjela také krajkářská výroba a obec se postupně stala oblíbeným letoviskem. Nacházel se zde kostel sv. Antonína Paduánského, škola, fara i celní úřad. Po druhé světové válce však došlo k odsunu německého obyvatelstva a následnému zániku obce v důsledku vyhlášení hraničního pásma. Dnes zde zůstávají jen nepatrné stopy někdejšího života, které dotvářejí melancholickou atmosféru tohoto místa.
Jedním z nejpůsobivějších bodů naší trasy je bývalý důlní areál Sauersack, lidově nazývaný „Cíňák“. Tento rozsáhlý komplex byl vybudován během druhé světové války německou společností Zinnbergbau Sudetenland za účelem těžby cínové rudy. Součástí areálu byla těžní věž, úpravna rud a také tábor pro válečné zajatce a nuceně nasazené dělníky. Přestože byl projekt technicky ambiciózní, ukázal se jako ekonomicky neefektivní a po válce byl opuštěn. Dnes zde stojí torzo pětipatrové budovy zásobníku rudniny a další betonové konstrukce, které postupně pohlcuje okolní příroda. Místo tak působí jako tiché memento dramatických událostí 20. století a zároveň vytváří působivou scenérii vyhledávanou fotografy i filmaři.
Předposlední zastavení nás zavede k rozcestníku Rolava, připomínajícím zaniklou obec stejného jména. Rolava byla založena pravděpodobně v 17. století a její existence byla úzce spjata s hornictvím a později i s domácí výrobou, například paličkováním krajek či šitím rukavic. Po odsunu německého obyvatelstva a začlenění do zakázaného hraničního pásma v roce 1951 obec postupně zanikla. Dochovala se pouze budova bývalé pošty, zatímco základy ostatních domů dnes zarůstají lesem.
Naše putování se pomalu chýlí ke konci a po okruhu krajinou západního Krušnohoří se vracíme zpět k rozcestníku Pod Vysokým vrchem, odkud jsme ráno vyrazili. Během dne jsme prošli územím, které v sobě harmonicky spojuje přírodní krásu s bohatou a mnohdy dramatickou historií. Celá trasa ukazuje, jak se v Krušných horách prolínají přírodní procesy s lidskou činností. Krajina, která byla po staletí formována hornictvím a osídlením, se dnes postupně navrací k přirozenému stavu a nabízí návštěvníkům atmosféru klidu, tajemství a historie. Vyniká pestrou kombinací přírodních scenérií, technických památek i tichých míst se silnou stopou minulosti.
Trasa č. 26
Majestátní náhorní planiny Krušných hor
Na téhle trase po náhorních plošinách Krušných hor se vám bude hodit větrovka a pevná
obuv. Především proto, že nás to tu zřejmě pořádně profoukne a půjdeme místy
náročnějnem. Vítr tu dokáže aktuální teplotu o pár stupínku snížit.
Start a cíl
Naše společná cesta začne a také skončí v horském městečku Boží dar.
Zastavení č.1 – Blatenský příkop
Několik prvních kilometrů půjdeme podél národní technické kulturní památky Blatenský
příkop. Jeho úkolem bylo již od 16. století zásobovat místní doly vodou, která byla
používána k pohonu těžebních strojů. Díky tomu tak mohlo dojít došlo k efektivnější těžbě,
navýšení počtu dolů a zvýšení počtu pracovních míst. Těžily se tu především čedič,
stříbro, kobalt a uran. Po ukončení těžby byl opravován a udržován z protipožárních
důvodů až do roku 1945.
V letech 1995 až 2001 prošel příkop kompletní rekonstrukcí.
Cesta podél příkopu vede z velké části po kořenech stromů. Proto je dobré mít pevnou
stabilní obuv.
Zastavení č.2 – Zaniklá obec Rýžovna/ Seifen
Bývalá obec Rýžovna kdysi mívala 70 domů a žilo tu až 800 obyvatel. Býval tu i kostel a
škola. Svůj název získala podle tzv. rýžování krupek cínové rudy ze štěrkových
naplavenin.
Dnes je jednou z nejopuštěnějších krušnohorských obcí. Hlavním důvodem jejího
vylidnění byl poválečný odsun německých obyvatel.
My se tu zastavíme na brzký oběd. V místním pivovaru se už na nás těší. Vyzkoušíme,
jaký říz má jejich pivo. My už jsme ho ochutnali a mátě se na co těšit.
Zastavení č.3 – Památka bývalého kostela sv. Václava
Tento kostel byl v rýžovně postaven na začátku 19. století. Místním obyvatelům se tím
velmi ulevilo, protože už nemuseli vydávat spousty sil na prodírání se závějemi po cestě
do kostela v Božím daru.
Na konci 60. let 20. století byl zbořen. Dnes tu najdeme pietní křížek, miniaturu kostela a
mohylu s pamětní deskou. Místo je vysvěceno a každoročně se tu pořádají svatováclavská
setkání při příležitosti svátku sv. Václava.
Zastavení č.4 – Čedičový lom Hřebečná
Další zastávkou je čedičový lom Hřebečná, klidné místo k rozjímání. Čedič nebo-li bazalt
je vyvřelá hornina, která se už po tisíciletí používá jako stavební kámen a v současnosti i k
výrobě pevných a ohebných vláken, které lze vyrobit jeho tavením.
Najdeme tu typické pěti-,šesti- až sedmihranné čedičové útvary, které se objevili v nejedné
z českých pohádek. Stejné najdeme třeba i na pobřeží Britských ostrovů.
Zastavení č.5 – Mrtvý rybník
Jedná se o rašelinový rybník, který se zdá být bez života. Jeho voda má tmavou barvu
díky rašelině. Vznikl v 16. století jako zásobárna vody pro místní doly.
Zastavení č.6 – Božídarský špičák
Vzhledem k tomu, že na druhou nejvyšší horu Krušných hor nevede snadná cesta,
zastavíme se jen na odpočívadle pod Božídarským špičákem, kde budeme mít krásný
výhled na krušnohorské planiny.
Zastavení č. 7 – Božídarské rašeliniště
Božídarské rašeliniště vzniklo před téměř 12 tisíci lety, tedy na konci doby ledové.
Dnes je mezinárodně významným mokřadem.
Převážná část stezky vede po povalových chodnících, které se starají nejen o bezpečnost
turistů, ale také chrání rašeliniště s vzácnými druhy živočichů a rostlin.
Roste tu například jedna z masožravých rostlin Rosnatka oukrolistá (Drosera rotundifolia).
U většiny přítomné vegetace momentálně převládá jev, který se nazývá neukončený růst.
Znamená to, že rostlina kvůli vysoké podmáčivosti odspodu umírá a přeměňuje se
samovolně v rašelinu, zatímco každoročně shora přirůstá. A tak je velmi pravděpodobné,
že některé keře tu mohou být staré i několik tisíc let.
Celá cesta vede územím, které bylo pod druhé světové válce tzv. hraničním pásmem.
Pásmo bylo ostře sledováno a podél hranice byl drátěný zátaras. Vstup do tohoto pásma
byl jen na povolení a jen po vyznačených cestách, aby zde zamezili pohybu obyvatelstva.
Pro snažší pohyb ozbrojených jednotek tu byly vystavěny asfaltové cesty.
Trasa č. 25 – Boží Dar
Infocentrum: Historie Božího Daru
Boží Dar je se svou nadmořskou výškou 1028 metrů nejvýše položeným městem ve střední Evropě.
Okolí Božího Daru vznikalo už v prvohorách a významně jej ovlivnila sopečná činnost, díky níž vznikl i Božídarský Špičák.
První osadníci začali do oblasti přicházet až na počátku 16. století, kdy byly v okolí objeveny zásoby stříbra a cínu.
Roku 1533 získal území saský kurfiřt Johann Friedrich a nechal zde vytyčit nové město se šesti sty stavebními parcelami.
Dne 6. června 1546 získal Boží Dar privilegium svobodného horního města a právo pořádat trhy i rozvíjet řemesla.
O Boží Dar vedly dlouhá léta spory mezi českým královstvím a Saskem kvůli bohatým nalezištím rud.
Přesný průběh hranice mezi českým státem a Saskem byl definitivně určen až Schneeberskou dohodou z roku 1556.
V 16. století se v okolí města těžilo hlavně stříbro, cín a později také arsen, ale těžba postupně přestávala být výnosná.
Po ukončení hornické činnosti v roce 1820 se obyvatelé živili například paličkováním krajek nebo odcházeli za prací do ciziny.
Po druhé světové válce v důsledku odsunu původního obyvatelstva byl Boží Dar téměř vylidněn, ale od 80. let 20. století se proměnil ve významné turistické centrum zimních i letních sportů.
Sejpy / ryžovnické kopečky
Ryžovnické kopečky neboli cínové sejpy u Božího Daru jsou jedinečnou památkou na rozsáhlé rýžování cínovce, které zde probíhalo od 16. až do 18. století. Stovky zemních hald rozesetých západně od města patří k největším rýžovištím ve střední Evropě a jejich rozloha přesahuje 250 000 m². Některé sejpy dosahují délky až 20 metrů a výšky více než dva metry. V náplavech řeky Černé a okolních potoků se kromě cínovce vzácně nacházelo také ryzí zlato. Ryžovnické kopečky vznikly navršováním vytěženého materiálu, zejména štěrkopísků, křemene a úlomků hornin z okolí. Díky chudé půdě zde dnes roste specifická vegetace, například vřes, brusinky nebo chráněná arnika, což dodává této hornické krajině jedinečný vzhled.
3. Blatenský umělý vodní kanál
Blatenský vodní kanál, známý také jako Blatenský příkop, je významná technická památka v Krušných horách. Jeho stavba začala v roce 1540 a dokončení trvalo čtyři roky. Přibližně 12 kilometrů dlouhý kanál přiváděl vodu z Božídarského rašeliniště a z povodí říčky Černé k dolům a hutím v okolí Horní Blatné. Voda sloužila jako důležitý zdroj energie pro těžbu a zpracování cínových rud, které tehdy přinášely regionu velký rozvoj. Podél příkopu dnes vede naučná stezka s 23 zastaveními, která seznamuje návštěvníky s historií hornictví, přírodou i technickými zajímavostmi oblasti. Blatenský příkop byl v roce 1980 vyhlášen technickou kulturní památkou a v letech 1995 až 2001 prošel rozsáhlou rekonstrukcí.
Hubertky: letní sídlo rodiny podnikatele Loose
štola Johannes
Štola Johannes se nachází na Zlatém Kopci u Božího Daru v historickém hornickém revíru Kaff, kde se rudy těžily již od 16. století. V oblasti se dobývaly především rudy cínu, mědi a stříbra, později také železné a zinkové rudy.
Největší rozmach dolu Johannes nastal v 18. a na počátku 19. století, kdy byl největším dolem v celém revíru a pracovalo zde asi 20 horníků. Horníci při těžbě používali tradiční nástroje, jako bylo želízko a mlátek, jejichž stopy jsou dodnes patrné na stěnách chodeb v podobě tzv. křesanic.Významnou metodou těžby bylo „sázení ohněm“, kdy se hornina rozpálila ohněm a následně prudce ochladila, aby popraskala a dala se snadněji rozrušit.
Štola Johannes byla vyražena hlavně za účelem odvodnění dolu, protože velkým problémem zdejší těžby byly důlní vody.
V podzemí vznikly obrovské komory, z nichž největší měří přibližně 60 × 20 metrů a dosahuje výšky až 12 metrů, což je v evropském měřítku mimořádně unikátní.
Rudy a hlušina byly nejprve vynášeny ručně v koších a vědrech, později se používaly dřevěné vozíky, rumpály a koňské žentoury.
Dnes je štola Johannes součástí Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří zapsaného na seznamu UNESCO a veřejnosti byla zpřístupněna jako unikátní ukázka historického hornictví.
Tellerhäuser náměstí
Tellerhäuser je malá horská osada v německé části Krušných hor nedaleko hranic s Božím Darem. Obec vznikla pravděpodobně v 16. století v období rozmachu hornictví a obchodu mezi Saskem a českou stranou hor. Název Tellerhäuser lze přeložit jako „Talířové domy“ a podle legendy souvisí s chudým pocestným, který zde za talíř jídla získal přístřeší a později založil první dům. Jiná pověst vypráví o havířích, kteří si v místních hostincích platili jídlo cínovými talíři vyrobenými z vytěžené rudy. Osada byla důležitým místem na staré obchodní cestě spojující Horní Blatnou, Boží Dar a saský Johanngeorgenstadt. Dnes je Tellerhäuser klidnou rekreační oblastí obklopenou lesy a loukami, oblíbenou mezi turisty, běžkaři a milovníky krušnohorské historie. Upozornit na vodní dílo – kanál přivádějící vodu z Fichtelbergu až ke štole Johannes.
hrob A. Günthera – Život Antona Günthera
Anton Günther se narodil dne 5. 6. 1876 na Božím Daru, jako druhé dítě Johannu Güntherovi a jeho ženě Elizabeth. Po ukončení školní docházky se chtěl stát lesníkem, protože les byla jeho láska, což mu bylo, ale odepřeno. Jeho otec ho dal do učení k litografu Schmidtovi do Buchholzu u Annabergu. V pozdějších letech tuto zkušenost využil při vydávání svých písňových pohledů. Roku 1908 se oženil na Božím Daru s Marií Zettlovou. Když propukla I. Světová válka musel Anton Günther narukovat za Rakousko – Uherskou monarchii. Domů se vrátil až roku 1918. Byl častým a vítaným hostem v sousedním Sasku, kde byl láskyplně nazýván „Tholer – Hans – Tonel“.
Začátkem třicátých let nastala změna a nebylo již tak jednoduché přecházet hranice. Následný politický zmatek a chmurné myšlenky na něm zanechaly stopy. Dne 29. 4. 1937 se rozhodl dobrovolně skončit se životem. V srdcích Krušnohorských obyvatel, ale žije se svými písničkami a básněmi do dnešní doby. Z jeho pera pochází přes 100 písní a básní. Güntherovy písně se objevovaly v hudebních nakladatelstvích, na gramofonových deskách a písňových pohlednicích, jejichž je vynálezcem.
Vlastivědné muzeum
Po úpadku hornictví museli obyvatelé hledat nové způsoby obživy. Mezi nejznámější patřilo paličkování krajek, které se rozvíjelo hlavně v 19. století a krušnohorské krajky byly známé svou jemností a precizním zpracováním, prodávaly se ve Vídni i v Praze. Dalším typickým řemeslem bylo řezbářství, ze kterého vznikaly tradiční dřevěné výrobky včetně známých svícnů Schwibbogen symbolizujících světlo a naději horníků vracejících se z dolů. V mnohaobcích se dřevěné hračky, figurky a vánoční ozdoby. Významnou tradici měla i výroba rukavic, která byla rozšířená například v Abertamech. Na Božím Daru fungovala drobná domácí výroba i malé manufaktury – Karl Günther (dnes penzion Medard).
24 | Hornickým eldorádem Krušných hor
Abertamy
Přivítání zástupkyní města (paní starostka, vedoucí infocentra)
Kostel Čtrnácti sv. Pomocníků (Kostely Čtrnácti svatých pomocníků)
Muzeum Abertamy, Infocentrum (https://www.mesto-abertamy.cz/turista/informacni-centrum/)
Abertamy jako centrum letních i zimních sportů
Plešivec – dominanta okolní krajiny (WIKIPEDIA: Plešivec (německy Pleßberg) je nefelinitová[2] kupa v Krušných horách s nadmořskou výškou 1 029[3] metrů s příkrými svahy tvořenými suťovými poli, dva kilometry jihovýchodně od Abertam. Na vrcholu stojí hotel Plešivec s restaurací a veřejně přístupnou vysokou kamennou rozhlednou. Dne 28. srpna 2010 byl na vrcholu otevřen Areál Plešivec, jehož součástí jsou kromě hotelu a rozhledny také lanový park, půjčovna koloběžek a další atrakce. Na svazích hory se nachází několik sjezdovek a od roku 2020 i traily pro horská kola. Obojí obsluhuje několik lanovek).
Historie středověké těžby cínových rud a novověké těžby uranové rudy – pod Abertamy je celkem 80 km ražených štol
Historie rukavičkářství – Abertamy byly v koncem 19. a 1. třetiny 20. století rukavičkářská velmoc. Koncem 19. století se do světa vyváželo až 1,5 milionu párů rukavic od kožených až po vyšívané krajkami. Podniky navázané na výrobu rukavic zaměstnávaly před 2. světovou válkou až 12 tisíc lidí.
Zenkerova vila (Vila Felicitas) – architektonický skvost Krušných hor ve funkcionalistickém slohu.
Naučné stezky: 17 Abertamských zastavení (v okolí Abertam vás seznámí s historii i zajímavosti města, můžete seznámit s historkami a pověstmi z 19. a počátku 20. století a také s postavou Alexandra Wüsta – místního výrobce limonády a fotografa). Plešivecká naučná stezka (turistu vede na dříve lesnatou krajinou na dominantu širokého okolí – vrch Plešivec, potom do Pstruží a zpět do Abertam romantickým a tichým údolím řeky Bystřice). Naučná stezka Hřebečná.
Hřebečná
Bývalé přírodní koupaliště ve 20. a 30. letech 20. století
Cesta Antonína Günthera – 29. dubna 2026 uplynulo 89 let od úmrtí básníka a pěvce Antona Günthera. Proslavil se jako „krušnohorský bard“. Své písně psal v krušnohorském německém dialektu nejčastěji o lásce k domovu a přírodních krásách Krušných hor a díky tomu většina z jeho téměř sto padesáti písní brzy zlidověla. Možná k tomu přispěly jím vydávané pohlednice s notovým záznamem a textem jeho písní doplněných malým obrázkem.
Mrtvý rybník – Rybník byl založen v 18. století v Božídarském rašeliništi na horním toku Bystřice v Krušných horách mezi Hřebečnou a Božídarským Špičákem jako zdroj vody pro napájení důlních provozů dolu Mauritius v Hřebečné.
Voda z rašelinišť je zbarvená do tmavě hnědé až černé a je tak kyselá, že v ní nežijí žádní živočichové.
Maringotka – občerstvení na Krušnohorské hřebenové trase už se stalo mezi turisty pojmem.
Lom Hřebečná. Jen kousek od hlavní hřebenové trasy Krušných hor je Přírodní rezervaci Rýžovna chráněn horský hřeben, který tvoří horniny vulkanického původu. Vrchní část kopce odkryla dřívější těžba kamene a nyní zde můžete obdivovat majestátnost mohutných čedičových šestihranných sloupů i sílu přírody.
Schnepova pinka. V okolí Krušnohorských důlních revírů je takových propadlin po těžbě cínu i dalších rud mnoho. Některé vznikly kombinací povrchové a hlubinné těžby, ale mají společné to, že se podzemní komory po opuštění po staletí propadaly a dnes je obdivujeme také jako zajímavý přírodní výtvor, kde už „pracuje“ pouze příroda.
Podobně jsou na tom také vedlejší propadliny důlních děl Červená jáma a Wildbahner.
Občerstvení Červená jáma. Podobně jako Maringotka, i toto místo se po otevření rychle stalo oblíbenou zastávkou letních i zimních turistů.
EURORANDO
Trasa č. 23. – Přírodní a montánní klenoty v okolí Horní Blatné
Start – Horní Blatná v blízkosti náměstí
Horní Blatná je malebné město v Krušných horách, 20 km severně od Karlových Varů, s nejzachovanějším historickým jádrem v regionu. Bylo založené „na zelené louce“ v roce 1533 jako hornické město a prosperovalo zejména díky těžbě cínu, stříbra a kobaltu. Po třicetileté válce město upadalo a zažilo exil mnoha protestantských obyvatel. Dodnes si Horní Blatná uchovala svůj charakteristický pravoúhlý půdorys s velkým čtvercovým náměstím a je ideálním výchozím bodem pro pěší turistiku a cykloturistiku, obklopená zajímavými doly a krásnou přírodou.
Zastavení č. 1 – Kostel svatého Vavřince v Horní Blatné
Kostel svatého Vavřince v Horní Blatné je jednolodní farní kostel, který byl postaven v roce 1593-1594 ve stylu saské renesance. Nahradil původní pozdně gotickou dřevěnou svatyni. V letech 1605-1607 byla ke kostelu přistavěna 34 metrů vysoká věž, která sloužila i jako strážní věž. V roce 1754 byl kostel barokně přestavěn. Hlavní oltář je portálový z první třetiny 18. století se středovým oválným reliéfem svatého Vavřince, s bočními sochami svatého Václava a svatého Floriána.
Zastavení č. 2 – Vavřincova obří lavička
Je to první Vavřincova lavička v Krušných horách – vymyšleno a postaveno spolkem Vavřinec v létě roku 2018. Miroslav Očenášek se nechal inspirovat v Barceloně podobnou lavičkou a během šesti týdnů lavička stála na svém místě. Pyšní se úctyhodnými rozměry – celkovou výškou 2,8 metru výškou sedadla 1,42 metru a šířkou 4 metry.
Zastavení č. 3 – Černé jezírko
Poetické jezírko nad Horní Blatnou je v minulosti spojené s rudným hornictvím, které pro své účely logicky vyžadovalo dostatek vody. V současnosti i přes svou po většinu roku velmi chladnou vodu slouží jako přírodní koupaliště. Nad Černým jezírkem se nachází štola Vavřinec, která začala být ražena v polovině 18. století, aby odvodňovala doly Wolfgang a Vavřinec položené výše v masivu Blatenského vrchu. Propadnutím dolu Wolfgang vznikly unikátní Vlčí jámy nad štolou Vavřinec.
Zastavení č. 4 – Přírodní památka Vlčí jámy – Vyhlídková místa na Vlčí Jámy
Vlčí jámy jsou pozůstatkem hlubinného těžebního dolování cínu v 16. až 18. století. I když dnes působí jako přírodní rokle, ve skutečnosti jde o propadlé staré štoly a těžební komory dolu Wolfgang. Délka hlavní propadliny je asi 120 metrů, šířka přibližně 14 metrů a hloubka kolem 25 metrů. Toto místo je součástí světového dědictví UNESCO.
Zastavení č. 5 – Ledová Jáma
Ledová jáma – Uvádí se, že je to úzká propadlina, která je pozůstatkem bývalého dolu Jiří, vytvořená těžbou cínové rudy. Po podrobném zkoumání geologem RNDr. Petra Rojíka, Ph.D. bylo však zjištěno, že tato jáma byla kompletně vytěžena. Jednalo se o vertikální žílu a v době těžby dosahovala hloubka dolu až 50 metrů. V současné době jsou pozůstatky tohoto dolu hluboké okolo 15 metrů. Ledová jáma je zajímavá tím, že se v ní díky specifickému proudění vzduchu udržuje celoročně led a sníh. V současné době je pro veřejnost uzavřena.
Zastavení č. 6 – Blatenský vrch – možnost občerstvení a odpočinku, po případě návštěva rozhledny Blatenský vrh
Blatenský vrch je výrazná hora v Krušných horách, nacházející se přibližně 1,5 km severovýchodně od Horní Blatné. Je to oblíbené turistické místo známé svou historickou rozhlednou a unikátními pozůstatky po středověké těžbě cínových rud.
Rozhledna Blatenský vrch byla postavena Krušnohorským horským spolkem a slavnostně otevřena v roce 1913. Je krásným příkladem kamenné rozhlednové architektury s dřevěným opláštěním s počátku 20. století. Nabízí výhledy na Klínovec, Fichtelberg a Doupovské hory. Původně se jmenovala „Zitina vyhlídka“ na počest poslední rakouské císařovny. Nadmořská výška vrcholu je 1 043 m n. m. / Výška rozhledny je 21 metrů / Počet schodů cca 90 / Materiál – žulové kvádry z okolí. Je to zároveň i nejvyšší bod této trasy.
7. Blatenský příkop
Blatenský vodní kanál je součástí Naučné stezky Blatenský příkop. Je to uměle vybudovaný vodní kanál v letech 1540-1544 stavitelem Stephanem Lenkem, který v minulosti sloužil jako zdroj vody potřebný k důlní činnosti a zpracování vytěžené rudy. Vede z přírodní rezervace Božídarské rašeliniště do Horní Blatné, kde ústí do Blatenského potoka. Příkop je téměř 13 km dlouhý a je považován za unikátní vodní dílo. Roku 1980 byl vyhlášen technickou památkou. V letech 1995-2001 prošel celkovou rekonstrukcí a v roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou.
My půjdeme podél Blatenského vodního příkopu 2 km.
Zastavení č. 8 – Bývalý důl Nanebevzetí Panny Marie
Bývalý důl Nanebevzetí Panny Marie je jedním z nejvýznamnějších historických pozůstatků těžby v důlním revíru Bludná v Krušných horách. Nachází se v bezprostřední blízkosti Blatenského vodního příkopu. Jednalo se o významný železorudný důl, kde se těžil hematit. Existence zrudnění v této lokalitě byla známa již před vznikem vodního příkopu v 15. století. Důl byl intenzivně využíván zejména v 17. a 18. století, přičemž těžba byla definitivně ukončena počátkem 19. století. Nejvýraznější stopou po těžbě je dnes velká, částečně zatopená povrchová pinka.
Zastavení č. 9 – Bludná jáma I a nedaleký Bývalý důl Pomoc boží
Bludná jáma I dosahovala hloubky 79 metrů a sloužila k těžbě železné rudy.
Bývalý důl Pomoc boží je největším železorudným dolem v okolí Horní Blatné, který je poprvé zmiňován v roce 1562 a těžba zde probíhala téměř nepřetržitě více než tři století. Důl byl součástí významné hornické oblasti Montanregion Krušnohoří.
Zastavení č. 10 – Bývalý důl Zuzana
Bývalý důl Zuzana vznikl na svislé greisenové žíle. Dodnes je zde patrná zachovalá povrchová dobývka – průrva dlouhá přes 150 metrů, široká 1-3 metry a hluboká až 10 metrů. V hlubších částech jsou viditelné stopy po metodě sázení ohně, která se používala k rozrušování tvrdé skály. Primárně se zde dobývaly cínové rudy. Důl Zuzana patřil k nejvýznamnějším v důlním revíru Bludná a těžba zde probíhala od počátku 16. století a byla ukončena v roce 1817.
Důl Zuzana se objevuje ve krátkometrážním dokumentárním filmu Dobyvatelé ztracených štol z roku 2015, který vytvořil Petr Mikšíček. Ve snímku jsou zachyceny unikátní technické památky tohoto dolu, zejména lineární povrchová dobývka (pinka) a vnitřní prostory s dochovanými chodbami raženými metodou sázení ohněm. Tento film lze shlédnout na YouTube pod stejným názvem.
Zastavení č. 11 – Turistický přístřešek Háje – Zde si uděláme další odpočinkové místo.
12. Horská Naučná stezka
Naučná stezka seznamuje s historií a zajímavostmi krajiny Krušných hor a těžbou rud v okolí Potůčků ležících těsně na Česko-německé hranici.
My půjdeme po naučné stezce 2 km a když budeme přecházet říčku Černá budeme se nacházet v nejnižším bodě této trasy.
Zastavení č. 13 – Skalní útvary Na Strašidlech
Skalní oblast Na Strašidlech se nachází pod vrcholem horského hřbetu Na Strašidlech. Je tu prý ukryt poklad zlatých a stříbrných mincí. Skály se otevírají na Velikonoce, tehdy je možné najít i klíč k pokladům. Stěny jsou vysoké od 6-25 metrů a jsou ze svoru rozmanité pevnosti. Z horních částí skal je nádherný výhled do údolí Blatenského potoka a na Krušné hory.
U skalního útvaru Okno si uděláme poslední odpočinkové místo.
Zastavení č. 14 – Kaplička u horní Blatné
Historická kaple byla po zničení ve druhé světové válce obnovena v roce 2017. Původní kaple byla postavena v roce 1909. Nová kaple je architektonicky působivější než její předchůdkyně. Během stavebních prací byly odkryty základy staré kaple.
Cíl – Horní Blatná
Restaurace U 4 vran / Restaurace & Hotel Modrá hvězda / Restaurace a penzion Vlčí jáma / Restaurace Faustův dvůr / Hospůdka u Medvěda – všechny hospůdky jsou v blízkosti náměstí.
Trasa č. 22 | Nejlepší hřebenovka západního Krušnohoří
Start a zastavení č.1 – Srdce Kraslic: Kostel Božího Těla
Vítám vás na startu naší hřebenovky! Začínáme přímo v Kraslicích, městě slavném po celém světě díky výrobě hudebních nástrojů, a rovnou před tou největší dominantou – Kostelem Božího Těla. Je to naprosto monumentální pseudorománská trojlodní bazilika z let 1893–1896. S délkou skoro 68 metrů a dvěma nepřehlédnutelnými věžemi je to opravdový architektonický obr. Pokud byste nakoukli dovnitř, vyrazí vám dech nádherná, pestrobarevná fresková výzdoba od Zikmunda Rudla, která má díky své barevnosti až orientální nádech. Ideální místo, kde nahodit skvělou turistickou náladu!
Jakmile se pokocháme, nahodíme batohy a vyrazíme kupředu. Naše první kroky povedou kolem radnice (dnešního městského úřadu) z roku 1890. Jen pro zeměpisný pořádek – ta úplně původní, historická stará radnice stojí o kus dál bokem v centru a naše trasa ji úplně míjí.
Pak už začneme stoupat kolem evangelického kostela. Na rozdíl od předchozí historické baziliky je tohle ukázka čisté, elegantní moderny z let 1911–1912. Navrhl ho světoznámý německý architekt Otto Bartning.
Zastavení č.2 – Vrch Hausberg (Hradiště) a hrad Greslein
Teď už trochu protáhneme nohy a vystoupáme na kopec Hausberg, kterému se oficiálně říká Hradiště (715 m n. m.). Na jeho skalnatém vrcholku kdysi stával kraslický královský hrad, v nejstarších listinách zvaný Neuhaus (Nový dům) a později Greslein či prostě Hausberg. První zmínky o něm máme z roku 1272 a jeho hlavním úkolem bylo hlídat důležitou Erfurtskou obchodní stezku do Německa. V 15. století se na něm ale usídlil loupeživý rod Reitenbachů, kteří odtud přepadávali kupce, a tak hrad v roku 1412 dobylo a vypálilo chebské a královské vojsko. Kolem roku 1450 ho sice ještě obnovili páni z Plavna, ale v 16. století byl definitivně opuštěn a místní lidé ho kompletně rozebrali jako parádní stavební materiál na své domy v údolí. Dnes tu najdeme jen skromné zbytky zdí, ale ty příkopy a valy mají pořád neskutečné tajuplné kouzlo.
Zastavení č.3 – Via Ferrata Hausberg
Pozor, tady to začíná být dobrodružné! Přímo na skaliscích pod bývalým hradem nad údolím totiž vznikl parádní ferratový areál. A mám pro vás skvělou zprávu: od roku 2026 je tu nově otevřeno už celkem 6 lezeckých cest! Areál se parádně rozrostl, takže je to perfektní zábava na celé odpoledne pro lezce všech úrovní – od úplných začátečníků, kteří si chtějí lezení jen osahat na lehčích trasách, až po zkušenější borce, kteří se mohou protáhnout na náročnějších variantách. Šlape se čistě po skále, takže žádné umělé kovové stupy – prostě vy, lano, trocha adrenalinu a poctivá krušnohorská žula. Největší atrakcíj e vzdušný lanový můstek, ze kterého je luxusní výhled na údolí pod námi.
Zastavení č.4 – Naučná stezka Stopami horníků
Od Hausbergu se vydáme dál do kopců a naše kroky částečně povede Naučná stezka Stopami horníků (prolínající se s novou Loupežnickou stezkou). Tahle trasa nás vrací do zlatých časů, kdy se v okolí Kraslic a sousední Bublavy divoce těžilo. A pozor, malá hádanka pro odlehčení: věděli jste, že právě díky horníkům jsou Kraslice dodnes „městem hudby“? Těžila se tu totiž měděná ruda (chalkopyrit), ze které se vyráběla mosaz – a od mosazi už byl jen krůček k slavným kraslickým trumpetám, pozounům a flétnám firmy Amati! Stezka vás provede kolem starých důlních děl, hald a tajuplných lesních zákoutí.
Zastavení č.5 – Starý hornický hřbitov na Tisové
Naše cesta pokračuje k horské osadě Tisová. Tu v 16. století založili právě horníci, kteří těžili na svazích vrchu Tisovec. Protože byla osada vysoko v horách poměrně izolovaná, nikdy neměla vlastní kostel. Místní si ale vybudovali vlastní samostatný hřbitov s kaplí Povýšení sv. Kříže, která později sloužila jako márnice. Je to nesmírně tiché, melancholické místo schované na kraji lesa v sedle mezi Tisovcem a Domácím vrchem. Pamatuje staletí těžby i následného útlumu, kdy po třicetileté válce (kolem roku 1627) odtud většina protestantských horníků musela odejít za náboženskou svobodou přes hranice do blízkého Saska. U vjezdu na hřbitov si můžete všimnout nově obnoveného kříže na rozcestí. Hřbitov s ruinami staré zdi dnes působí neuvěřitelně tajuplně a poeticky.
Zastavení č.6 – Rodinný pivovar Krušnohor & Beerstro
Po vší té historii a stoupání už vám určitě pořádně vyschlo v krku. Máme obrovské štěstí, protože v Tisové uděláme rychlou, ale o to příjemnější zastávku v rodinném minipivovaru Krušnohor. Vznikl v roce 2015 v budově bývalé vesnické samoobsluhy. Vaří tu nefiltrovaná a nepasterovaná piva s pořádnou, krušnohorsky drsnou hořkostí a výraznou chutí. V létě tu funguje jejich parádní venkovní Beerstro, kde mají pro unavené turisty skvělé občerstvení a pro cyklisty dokonce i nabíječku na elektrokola – zkrátka ideální oáza, kde můžeme dočerpat energii!
Zastavení č.7 – Bleiberg (Olověný vrch)
Naším dalším velkým milníkem je vrchol Bleiberg neboli Olověný vrch (802 m n. m.). V roce 1933 zde Spolek přátel přírody postavil krásnou, 16 metrů vysokou dřevěnou rozhlednu s horskou chatou. Teď ale musím nasadit trochu smutný tón. Celý areál je momentálně uzavřený a rozhledna bohužel postupně chátrá. Korunu tomu všemu nasazují nenechavci, protože odtud v poslední době někdo systematicky krade plechy ze střechy. I přes tenhle smutný stav má ale místo své kouzlo a částečný výhled severním směrem na Bublavu a saský Klingenthal za tu zastávku stojí.
Cíl – Kraslice
Z Olověného vrchu už začneme pomalu klesat zpátky dolů do civilizace. Naše putování po nejlepší západní hřebenovce končí tam, kde začalo – v Kraslicích. Doufám, že se vám dnešní mix divoké přírody, hornické historie, trochy adrenalinu na ferratě a lokálního piva líbil a že na západní Krušnohoří budete vzpomínat jen v tom nejlepším!
21/ Magickou krajinou přírodního parku Přebuz
1. zastavení – Přebuz
Vítejte v Přebuzi – v nejmenším městě České republiky! Leží v nadmořské výšce 886 metrů a má pouhých 70 obyvatel. Obec byla založena roku 1347 a její existence je spjata s těžbou, zejména cínu (vrcholem bylo 18. století). Před druhou světovou válkou šlo o rušné město s téměř 3 000 převážně německými obyvateli, třemi hlavními šachtami a úpravnou rud. Konec války však znamenal definitivní konec těžby a nucený odsun většiny původního obyvatelstva, kvůli čemuž městečko téměř zaniklo. Před úplným smazáním z mapy ho zachránil jen poválečný geologický průzkum zaměřený na uran a cín. Součástí města jsou dnes i zaniklé osady Chaloupky a Rolava, kterými budeme procházet.
2. zastavení: Stará lidová architektura
Místní dům č. 46 je jedním z nejstarších objektů v celé západní části Krušných hor. Při procházce městem si všimněte i dalších dochovaných domů původní lidové zástavby s hrázděným zdivem.
3. zastavení: Nová kaple Panny Marie
Jedná se o novodobou drobnou kapličku postavenou místními nadšenci. Stala se oblíbeným malebným bodem v obci.
4. zastavení (na odbočce ze silnice na zelenou značku): Přírodní park Přebuz
Téměř celou trasu budeme procházet chráněným územím, které bylo vyhlášeno roku 1980 a jeho rozloha činí 9 859 ha. Jedná se o cennou přírodní lokalitu, která zahrnuje rezervace Přebuzské a Rolavské vřesoviště a Velký a Malý močál. Toto území je protkáno podzemními chodbami a šachtami – dřívější hornická činnost zde výrazně změnila ráz krajiny a dodala jí specifickou atmosféru dob, kdy zde ještě pulzoval čilý život.
5. zastavení (u můstku přes říčku Rolavu): Zaniklá obec Chaloupky
Zaniklá obec Chaloupky se rozprostírala na obou březích řeky Rolavy jako typická údolní ves v délce necelých dvou kilometrů. Místo bylo od konce 14. století spjato s těžbou cínové rudy. Z této doby se zde dochovaly rozsáhlé pozůstatky rýžování, které jsou vůbec nejrozsáhlejší v celých Krušných horách. Zdejší lidé se živili hornictvím, paličkářstvím, rukavičkářstvím, zemědělstvím nebo prací v místní pile a bednárně. V roce 1921 zde žilo 440 obyvatel a fungovala tu škola i pošta. Ještě v první polovině 50. let zde stálo 82 domů. Po druhé světové válce však bylo původní obyvatelstvo vysídleno, obec v roce 1951 spadla do nepřístupného hraničního pásma a postupně zanikla. V průběhu 50. a 60. let byly všechny domy zbourány a dnes v krajině najdeme jen zarostlé pozůstatky základů. V 80. letech navíc údolí hrozilo zatopení plánovanou přehradou.
6. zastavení: Polední kámen
Je to menší skalní útvar, který se nachází přímo v srdci zaniklé obce Chaloupky u lesního tábořiště kousek nad potokem. V blízkosti skály jsou v trávě stále patrné kamenné základy původních domů, které byly po vysídlení obyvatel srovnány se zemí.
7. zastavení: Rozcestník Jelení vrch
Plochý, zalesněný Jelení vrch leží severně nad údolím zaniklé obce Chaloupky. dal jméno celému přírodnímu parku, který se kolem rozkládá na ploše 36 km² a vyniká svou drsnou severskou atmosférou. Jedná se o mimořádně cennou přírodní lokalitu, jejímž srdcem jsou rašeliniště. Nedaleký Velký močál je domovem vzácné borovice blatky, brusnice vlochyně i masožravé rosnatky okrouhlolisté. Krajina je kvůli staleté těžbě cínu protkána starými šachtami a propadlinami.
8. zastavení: U restaurace Poštovna v zaniklé obci Rolava (německy Sauersack)
Poštovna Rolava je poslední dochované obytné stavení v původní vesnici, kde bylo původně 190 domů. Zdejší obyvatelé se v minulosti zabývali hornictvím, výrobou perleťových knoflíků, lesnictvím, dřevařstvím i zemědělstvím. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 zůstal zachován jediný obytný dům – Poštovna, zbylá obydlí byla v 50. letech srovnána se zemí. V roce 2018 objekt koupili současní majitelé a do roku 2024 jej svépomocí citlivě přebudovali na současnou útulnou restauraci. Při rekonstrukci byly zachovány roubené konstrukce, obvodové zdi, stropy i původní krov a střecha, čímž zůstal zachován ráz obydlí z historických meziválečných fotografií.
Zajímavost v okolí: Cínový důl Sauersack
Mimo naší turistickou trasu se v okolí Rolavy (uprostřed lesů při silnici z Přebuzi směrem ke státním hranicím) nacházejí rozsáhlé a tajuplné ruiny bývalého cínového dolu Sauersack. Tento komplex vznikl za 2. světové války jako německý těžební a zpracovatelský závod, který dodával tehdy strategický cín a wolfram pro potřeby tehdejšího válečného průmyslu. Kvůli utajení byl postaven v odlehlých lesích. Součástí areálu byly tehdy moderní podzemní dílny, úpravna rudy a přilehlý zajatecký tábor, kde v těžkých horských podmínkách vykonávali nucené práce váleční zajatci.
Trasa č. 19
zastavení 1. – Součást světového dědictví UNESCO (START)
Oblast Přísečnice je součástí Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, který je od roku 2019 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Nachází se mezi hornickou krajinou Mědník (Měděnec) a Schmalzgrube (tavicí pec). Tento přeshraniční sériový statek dokládá zásadní vliv regionu na rozvoj těžebních technologií, hutnictví a vědy v celosvětovém měřítku. Přísečnický revír reprezentuje specifický typ kulturní (post-těžební) krajiny utvářené staletími intenzivní těžby rud železa, stříbra a dalších kovů.
zastavení 2. – Globální prvenství v těžbě magnetitu
Přísečnický revír a přilehlý Měděnec (Kupferberg) patřily k nejvýznamnějším evropským nalezištím ložisek s vysokým obsahem magnetitu. Zdejší ruda byla vysoce ceněna pro svou čistotu a snadnou tavitelnost. V průběhu 16. až 18. století zásobovaly zdejší doly surovým železem celou střední Evropu a technologie zpracování skarnů ovlivnily metalurgické postupy v dalších evropských revírech.
zastavení 3. – Inovace v hlubinném dolování a odvodňování
V přísečnickém revíru byly použity pokročilé hydrotechnické systémy, které umožnily hlubinnou těžbu pod úrovní podzemní vody. Budování složitých systémů dědičných štol, vodních příkopů a podzemních vodotěžných kol patřilo v raném novověku k technologické špičce. Zdejší pokročilá technická řešení byla dokumentována a přebírána horníky v dalších částech Evropy i v zámořských koloniích.
zastavení 4. – Specifická biodiverzita a horská ekologie
Dlouhodobá těžební činnost výrazně změnila složení půdy a reliéf krajiny, což vedlo ke vzniku specifických biotopů s vysokou mezinárodní ochranářskou hodnotou. Staré důlní odvaly, haldy a obnažené skály v okolí Přísečnice hostí unikátní společenstva rostlin adaptovaných mj. na vysoké koncentrace těžkých kovů v půdě. Podzemní prostory opuštěných dolů navíc slouží jako kriticky významná zimoviště chráněných druhů netopýrů v rámci celoevropské sítě Natura 2000. Přírodní park Na Loučkách pak chrání druhově pestré horské louky.
zastavení 5. – Geologická rozmanitost a mezinárodní výzkum
Krajina kolem Přísečnice je klíčovou lokalitou pro studium metamorfovaných hornin. Přísečnické mineralogické nálezy (včetně vzácných forem stříbrných a uranových minerálů) jsou zastoupeny ve významných mineralogických sbírkách po celém světě, včetně Přírodovědného muzea v Londýně či Vídni. Oblast dodnes slouží také jako mezinárodní terénní laboratoř pro paleogeografický a geologický výzkum. Jeho výsledky mj. odhalily těžební aktivity na Přísečnicku datované do doby bronzové.
zastavení 6. – Unikátní pozůstatky povrchové těžby a montánní krajina
V okolí Přísečnice a na svazích Mědníku se zachoval mimořádný soubor povrchových tvarů reliéfu, které souvisí s lidskou činností. Patří sem desítky propadlých šachet (ping), odvalů, šachtových ústí a pozůstatků po rýžování. Tento reliéf nebyl v pozdějších staletích masivně přetvořen zemědělstvím, což z něj činí autenticky zachovanou kulturní (industriální) krajinu raného novověku s vysokou vypovídací hodnotou pro průmyslovou archeologii s mezinárodním významem.
zastavení 7. – Transformace z těžebního revíru na strategický vodní zdroj
Krajinný ráz oblasti prošel v druhé polovině 20. století radikální proměnou, kdy se z industriálního a těžebního centra, resp. starého horního města Přísečnice, stala chráněná oblast s prioritou akumulace pitné vody. Vodní nádrž Přísečnice sypanou hrází přehradila údolí Přísečnického potoka a dnes zásobuje pitnou vodou severočeskou aglomeraci. Proto je vstup do její blízkosti přísně zakázán. Tato transformace měla vliv na životy lidí, kteří ve zdejším údolí, resp. ve čtyřech zničených obcích, do 70. let 20. století žili.
zastavení 8. – Intenzivní česko-německá spolupráce (CÍL)
Po dekádách izolace způsobené poválečným odsunem německého obyvatelstva a vznikem hraničního pásma, stejně jako nuceným odchodem lidí z poválečné generace kvůli výstavbě přehrady, je dnes Přísečnicko ukázkovým regionem úspěšné přeshraniční spolupráce. Společné projekty českých a saských odborných agentur (archeologie, ekologie), lesníků (revitalizace horských rašelinišť), historiků (hornická tradice, osídlení regionu), škol (česko-německý projekt Přísečnice žije – Pressnitz lebt využívající mj. principů místně zakotveného učení), spolků (péče o přísečnické kulturní dědictví a jeho dokumentace, rozvoj sítě přeshraničních turistických tras ad.) a municipalit (sdílený management památek UNESCO) upevňují úzké česko-německé spojení. Tato praxe slouží jako modelový příklad evropské integrace a překonávání historických bariér.
© Pro účely EURORANDO 2026 (21/09-25/09/2026) sestavila V. Kupková
EURORANDO 2026
Trasa č. 18
Nejdelší česká křížová cesta a nejkrásnější rozhledy
Start a zastavení č.1 – Náměstí Karla IV.
Město Nejdek leží na západě České republiky, v Karlovarském kraji (zhruba 15 km od Karlových Varů), v jednom z nejkrásnějších koutů Krušných hor, v údolí řeky Rolavy, v nadmořské výšce 550 – 650 metrů. Od západu, severu a východu je chráněno zalesněnými hřebeny Krušných hor.
Nejdek je jedním z nejstarších hornických měst v Krušných horách a jako většina měst v Krušných horách vděčí i Nejdek za svůj vznik výskytu cínových rud a důlní činnosti. Město bylo založeno někdy kolem roku 1250 jako hornická osada při rýžování cínu. Nejstarší písemná zmínka o Nejdku pochází z roku 1340. Dominantou Nejdku je již po staletí starobylá hradní věž. Nejdecká věž stojí v centru města na skalním ostrohu obtékaném řekou Rolavou.
Zastavení č.2 – Po stopách slavných nejdeckých osobností
Město je ideálním východiskem pro turistiku, cykloturistiku a aktivní dovolenou. Hustá síť navzájem provázaných turistických stezek, cyklostezek a zimních lyžařských tras vás zavede do míst, která dýchají historií, klidem a romantikou.
Naučný okruh městem vás provede po pamětních kamenech a deskách na rodných domech nebo významných místech, které jsou spjaty s nejdeckými rodáky a osobnostmi. Například rodný dům slavného krále Miroslava (Vladimíra Ráže), krásnou vyhlídku na město Nejdek nebo místo, z něhož J. W .Goethe kreslil nejdeckou věž.
Trasa je dlouhá 2 km, je značena červeně Klubem českých turistů jako místní okruh a vede centrem města. Doporučujeme vyzvednout si v Infocentru Nejdek leták s informacemi k trase a o osobnostech.
Zastavení č.3 – Nejdecká křížová cesta
Atraktivitou města je obnovená Nejdecká křížová cesta vedoucí serpentinovitě z centra města na Krásnou vyhlídku. Křížová cesta v Nejdku je unikátní svou délkou 1600 m a svou polohou uprostřed města na svazích Křížového vrchu. Byla vybudována v letech 1851 – 1858 a po jejím zchátrání ve 2. polovině 20. století znovu obnovena v roce 2008.
Zastavení č.4 – Rajmanova vyhlídka
František Rajman byl prvním představitelem města po 2. světové válce, významně se podílel na otevírání českých škol a na první vlně osidlování města českým obyvatelstvem. V roce 1947 byla na Křížovém vrchu instalována černá mramorová pamětní deska. Umístěna byla v místě, kde Rajman během svého života rád sedával na tzv. Rajmanově vyhlídce. Je odtud krásný výhled a město. Text na desce zněl „Bratru bratrem, sestře sestrou budeme“. K obnově pamětní desky došlo v roce 2002.
Zastavení č.5 – Krásná vyhlídka
V sedle mezi Křížovým vrchem a Limnickým vrchem se nachází Krásná vyhlídka. Z louky při zelené a žluté turistické stezce je výhled na zříceninu hradu Nejdek a jeho okolí.
Zastavení č.6 – Ovčí most a Krušnohorský Semmering
Ovčí most. Kamenný most přechází železniční trať spojující Nejdek a Horní Blatnou. Vznikl při její výstavbě v roce 1898 na místě, kde železnici protínala stará cesta pro povozy.
Železniční trať z Karlových Varů do saského Johanngeorgenstadtu vede horským terénem s úbočími a četnými údolími. Její délka je 46 km a po celé trase směrem z Karlových Varů stoupá. Největší stoupání se nachází mezi Perninkem a Horní Blatnou, činí 30 promile. Na trati se nachází řada tunelů, viaduktů a železných mostů. Nejimpozantnější je 20 m vysoký viadukt se šesti oblouky nedaleko stanice Pernink, o něco menší je u stanice Nové Hamry. Stavba probíhala v letech 1896-99 a měla sloužit pro nákladní dopravu do Saska, především vývoz uhlí a porcelánových výrobků z Nové Role a okolních porcelánek. Dnes slouží především turistům. Zajímavostí je označení Semmering, které bylo odvozeno od trati v Rakousku. Ta vede horským sedlem Semmering mezi zeměmi Dolní Rakousy a Štýrsko a vyznačuje se smyčkou vracející se o více než 180°.
Zastavení č.7 – Rozhledna Pajndl
Kamenná rozhledna je postavena z kvádrových bloků místní žuly. Je vysoká 24 metrů a k nejvyšší vyhlídkové plošině ve výšce 18 metrů vede věží 111 žulových schodů. Vrchol rozhledny dosahuje nadmořské výšky 991,8 metrů. Rozhlednu nechal postavit od stavitele Schöberleho Nejdecký krušnohorský spolek v letech 1895–1897. V roce 1993 byla prohlášena za kulturní památku České republiky. Za dobré viditelnosti lze dohlédnout na Dyleň, Třebouňský vrch a při výborné viditelnosti i na okolí Stříbra a Tachova.
Zastavení č.8 – Tisová a restaurace Kukačka
Odměna nakonec. Výletní Restaurant a penzion „Kukačka“, známa v Krušných horách též pod německým názvem „Kuckuck“, je již od roku 1920 jedním z nejstarších výletních cílů. Vlaková zastávka Tisová/Nejdek s nadmořskou výškou 762 je vzdálena jen pár desítek metrů a patří stejně jako penzion k tradičním kolorytům Krušných hor. Rodinný podnik je proslulý vlídným přístupem k zákazníkům, příjemnou polohou a hlavně překrásným výhledem do okolní krajiny Krušných hor a Západních Čech.
Zastavení č.9 – Zřícenina hradu Nejdek
Hrad byl založen zřejmě ve 14. století, připomínán je roku 1341 za Petra Plika, jehož potomci hrad vlastnili do roku 1405, od polovině 15. století Šlikové. Ti jej roku 1602 prodali Bedřichu Kolonovi z Felsu, jehož potomkům zkonfiskován a prodán Černínům. Za třicetileté války vyhořel. Zachována hranolová věž na skalnatém ostrohu nad kostelem; roku 1831 sneseno poslední patro a změněna ve zvonici.
Cíl a zastavení č.10 – Náměstí Karla IV.
Kostel svatého Martina je připomínán r. 1354, v průběhu staletí upravován. Do dnešní podoby byl kostel přestavěn v polovině 18. stol., kdy byl více než o polovinu zvětšen. Z této doby pochází také převážná část vnitřního rokokového zařízení kostela. Jednolodní obdélná stavba s půlkruhově uzavřeným presbytářem, při jehož jižní straně je připojena obdélná patrová sakristie.
Barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice z roku 1715 je památkově chráněný. Památku zhotovil sochař A. G. Pöhner.
Kopii alegorické sochy Upřímnost z východočeského Kuksu dostalo město Nejdek darem od Jana Pražana, dlouholetého děkana římskokatolické farnosti v Nejdku. Socha patří k souboru alegorických soch ctností a neřestí, které vytvořil Matyáš Bernard Braun (1684–1738) a řadí se k nejvýznamnějším dílům vrcholného baroka v Evropě.
Nový mariánský sloup z roku 2005 je doprovázen sochami čtyř světců: sv. Ildefons, sv. Mikuláš, sv. Vojtěch a sv. Metoděj. Socha Panny Marie pochází z dílny Michala Moravce (* 1951).
Trasa č. 17 | Stříbrný Jáchymov
Start a zastavení č.1 – Kostel svatého Jáchyma
Jedná se o první luteránský kostel v českých zemích. Pozdně gotická stavba zasvěcená patronům města byla realizována v letech 1534–1540.
Roku 1873 došlo ke katastrofálnímu požáru Jáchymova. Po požáru města byl kostel přestavěn do pseudogotického stylu.
Kardinál František Tomášek udělil kostelu 8. listopadu 1987 statut poutního místa při tradičních Mariánských poutích. Ty původně směřovaly do zaniklého kláštera kapucínů na Mariánské.
Zastavení č.2 – Mincovna
V roce 1520 po udělení mincovního práva Šlikům králem Ludvíkem Jagellonským byla v Jáchymově zřízena mincovna. Byl pro ni zakoupen dům v horní části města, stojící vedle domu Jeronýma Šlika (dnešní radnice).
Jáchymovský tolar
Ražba jáchymovského tolaru byla zahájena již před královským povolením v roce 1519, zorganizovali ji bratři Šlikové, kteří vlastnili horní pozemky v okolí Jáchymova a kontrolovali těžbu stříbra v Jáchymově. Do roku 1520 stříbro také vyváželi do Norimberka; uvědomovali si však, že ražbou mincí dosáhnou většího zisku.
V roce 1528 nový český král Ferdinand I. Šlikům právo ražby mincí odebral a jejich mincovna v Jáchymově se stala královským majetkem.
Zastavení č.3 – Důl Svornost
Důl Svornost je nejstarší uranový důl na světě a nejstarší dosud využívaný důl v Evropě. Historicky se zde těžilo především stříbro, mezi lety 1853 až 1962 uranové rudy a od roku 1906 radonová voda. Jáchymov disponoval prvními radonovými lázněmi na světě a dodnes jsou lázně zásobovány radonovou vodou právě z dolu Svornost.
Těžba stříbra zde započala v roce 1525 a název pochází od události, kdy došlo ke smíru mezi dvěma těžařstvy při sporu o toto místo. Konkrétně se jednalo o těžařstvo Pokolení sv. Anny a těžařstvo Sv. Anny Bohatý valoun na Uhelném vrchu. Těžařstva zde potom těžila společně s ohromnými zisky.
Zastavení č.4 – Štola č.1
Ražba průzkumné Štoly č. 1 v Jáchymově, v těžebním poli Svornosti, byla zahájena 1. července 1952. Štola je dlouhá zhruba 260 metrů a čelby bylo dosaženo 1. září 1952. Ve vzdálenosti 178 metrů od vstupního portálu je rozrážka (slepá odbočka) o délce zhruba padesát metrů. Tato rozrážka zachycuje středověké práce na žíle Evangelist ze které se primárně získávalo stříbro. Touto žílou chodba prochází ve vzdálenosti cca 190 metrů od vstupního portálu. Dne 1. prosince 1953 byly razicí práce ve Štole č. 1 zastaveny. Nové uranové ložisko se zde nenašlo, tak nemělo smysl pokračovat v průzkumu. Štola je propadem spojena se středověkou štolou Vysoká jedle, jejíž vstupní portál je o čtyřicet metrů výše ve stráni.
Zastavení č.5 – Šlikovka, hrad Freundenstein
Hrad založil Štěpán Šlik. Byl postaven podle plánů šlikovského stavitele Jana Münnicha souběžně s městem k ochraně stříbrných dolů v letech 1516–1517.[2] S velkou pravděpodobností se tak jedná o nejmladší hrad na území České republiky.
Po vytlačení Šliků hrad sloužil od roku 1545 jako sídlo královských horních hejtmanů. Jedním z nich byl v letech 1548–1558 královský horní hejtman Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic. Hrad poté přestal být udržován.
V roce 1634 se hradu i města zmocnili Švédové. Během války přešel několikrát z jedné bojující strany na druhou až byl roku 1639 byl při obléhání švédskou armádou pod velením generála Banéra poškozen dělostřelbou, a dokonce vyhořel. Po podepsání vestfálského míru odcházející Švédové hrad zbořili, aby nemohl sloužit jako možný opěrný bod při dalších případných vojenských akcích.
Zastavení č.6 – Pracovní tábor Svornost
V první polovině roku 1947 vznikl zajatecký tábor, ve kterém byli soustředěni zajatí vojáci německé armády, přidělení k práci v místním uranovém dole. Sovětský tábor zde byl v provozu do 3. prosince 1949. Po převzetí areálu československými orgány byl zřízen tábor pro československé vězně. Vedle blíže neurčitého počtu vězňů retribučních (kolaboranti s nacistickým režimem) a velkého počtu kriminálních delikventů, bylo v táboře soustředěno i velké množství politických vězňů uvězněných za nesouhlas s politikou KSČ. Tábor Svornost se stal součástí rozsáhlé soustavy 18 trestaneckých uranových táborů, kterými prošlo celkem 70.000 politických vězňů.
Svornost byl tábor střední velikosti, který měl kapacitu 600 lidí. V extrémních případech tábor obývalo i 750 lidí. V obytných zařízeních se ve velkém množství vyskytovaly štěnice. Celý areál byl obehnán koridorem s dvojitým plotem z ostnatého drátu místy doplněný o strážní věže, kterým se hovorově říkalo „špačkárny“. Trestanecký tábor Svornost byl zrušen v roce 1954.
Zastavení č.7 – Panoramatický výhled na Jáchymov
Panorama Západního svahu Jáchymova: např., Důl Josef (původně HUBER) byl založen kolem roku 1520. Jednalo se o jeden z nejbohatších stříbrných dolů, který fungoval i v období po třicetileté válce, tedy v období totálního úpadku města i dolů.
Zastavení č.8 – Vyhlídka Klobouk
Odměna nakonec, nádherný výhled na Jáchymovské údolí
Cíl – Kostel svatého Jáchyma
![]()